Život na Venuši?

Ještě v 50.letech 20.století byli lidé přesvědčeni, že na Venuši panuje tropické klima a existuje zde život podobný tomu na Zemi v období prvohor. Skutečnost se však dost výrazně liší.

Teplota povrchu planety se pohybuje kolem 460°C a tlak dosahuje 900 kPa, pravděpodobnost výskytu vody je prakticky nulová. Navíc je atmosféra složena převážně z mračen kyseliny sírové a skleníkových plynů, které způsobují extrémní ohřívání planety. Většina odborníků tedy považuje život na Venuši za nemožný.

David Grinspoon ze Southwest Research Institute v Boulderu je však jiného názoru. Jeho teorie vychází ze všeobecně uznávaného předpokladu, že Venuše byla kdysi podstatně chladnější než dnes. Tehdy se na jejím povrchu mohla vyskytovat voda v kapalném stavu, což připouští existenci života. Po dramatickém nárůstu teploty byl však donucen uchýlit se do atmosféry.

Německý mikrobiolog Dirk Schultze-Makuch (University of Texas, El Paso) je dokonce přesvědčen, že v oblacích nad Venuší je pro některé mikroby vhodnější prostředí než v zemské oblačnosti. Ve výšce asi 50km nad povrchem je teplota mezi 30°C a 60°C a tlak je srovnatelný s atmosférickým tlakem Země. Na UV snímcích ze sond Veněra a Pioneer se vyskytují nevysvětlitelné tmavé skvrny. Mohlo by se jednat o mikroby vybavené speciálním pigmentem, který zachycuje ultrafialové záření. Tyto organismy by ho využívaly jako zdroj energie při některých chemických reakcích.

Ani minimální množství vody nad planetou nemusí být překážkou. Kapky H₂O v mracích Venuše jsou mnohem větší než kapky v pozemských oblacích a doba jejich existence se pohybuje v rozmezí několika měsíců (na Zemi se jedná o několik dnů). Mikrobi by mohli žít uvnitř velmi dlouhou dobu.

A extrémně nepříznivá kyselá mračna? Pozemské organismy by mohly přežít v prostředí s 80% koncentrací kyseliny sírové, oblaka nad Venuší tak nejsou nereálným útočištěm těchto mikrobů . Některé základní životní pochody totiž nejlépe probíhají v nepřítomnosti vody, a tak může být vysoká koncentrace kyseliny dokonce velmi prospěšná.

Ostatní vědci jsou však skeptičtí. Kyselina sírová by díky svým hygroskopickým vlastnostem způsobila vysušení okolí a v buňkách by nemohly probíhat ani základní životní procesy.

Na druhou stranu jsou i pozemské organismy schopny vydržet tvrdé životní podmínky. (Pokusy Birgit Sattler ukázaly, že i ve výšce 3000 m nad zemským povrchem přežívá v každém milimetru krychlovém vody 1500 různých bakterií, jejichž počet každý den narůstá.) Když existují na naší planetě bakterie žijící v prostředí s pH 0, proč by nemohl být na Venuši i přes její drsné podmínky život?

Spory vědců by vyřešila sonda se vzorky atmosféry Venuše, bohužel však zatím žádná vesmírná agentura něco podobného nepřipravuje. Nejbližším možným seznámením s touto dlouho opomíjenou planetou tak asi pravděpodobně bude Venus Express, která odstartuje v roce 2005. Evropská vesmírná agentura ESA podrobí výzkumu především atmosféru Venuše.

Závěrem bych ráda citovala biochemika Stevena Bennera z University of Florida v americkém Gainesville: „Pokud si nedokážeme představit život v mračnech Venuše, svědčí to o jediném – o naší chabé představivosti.“

Použitá literatura:
Science and Technology 7/2003
Přehled astronomie (O.Hlad- J.Pavlousek)
http://vt-2004.astro.cz/cz/souvislosti/informace_rozsirene/D/D8-extended.htm
http://www.zem.sk/html/clanok/1197

Autor textu: Lenka Jakubčíková